Předsevzetí do dalšího období nebo reflexe jakéhokoliv období končícího může být frustrující, protože každý z nás na cestě za zlepšením nutně potkává překážky nebo selhání. Proto na konec prosice nebo i na období elulu vřele doporučuji další neotřelý vynález jménem reverse resolutions, který jsem ve svých teen letech našla v knize Od začátku do konce, naše životní rituály od Roberta Fulghuma. Ten vysvětluje, že si každý rok v prosinci sepíše seznam věcí, které se mu od ledna povedly. Soupis pak vezme a nadepíše ho větou "Moje novoroční předsevzetí pro rok..." a doplní ji číslicí roku právě končícího. Než se vydáme na další cestu plnou klopýtnutí a chyb, je dobré se vybavit vědomím, že máme na čem stavět a můžeme sami sobě předvést hmatatelnou historii úspěšných pokusů.
Začátek nového občanského roku je v židovském světě úplně běžný den. To, že je 1. ledna významné datum v křesťanském liturgickém kalendáři, má sice kořeny v připomenutí Ježíšovy obřízky (8. den po narození), ale pro nás židy to žádný svátek není. Nový rok máme na Roš ha-šana. Zatímco lidé okolo nás reflektují své činy a předsevzetí si dávají v prosinci, my to většinou děláme v elulu a na začátku měsíce tišri, tedy na podzim. Přesto i v židovském běhu věcí může být začátek občanského roku užitečným mezníkem. Poprvé jsem si to uvědomila před čtyřmi lety po shlédnutí prosincového videa z cyklu Lori Almost Live. Jeho protagonistka Lori Palatnik v něm říká, že je pro ni 1. ledna dobrou zastávkou k reflexi toho, jestli její předsevzetí z Roš ha-šana pořád mají svou váhu a jestli se jich stále drží. Je to taková průběžná kontrola zhruba v jedné čtvrtině nebo třetině běhu židovským rokem. Mně to přijde jako velmi užitečný tip a snažím se jím řídit každý prosinec. Předsevzetí do dalšího období nebo reflexe jakéhokoliv období končícího může být frustrující, protože každý z nás na cestě za zlepšením nutně potkává překážky nebo selhání. Proto na konec prosice nebo i na období elulu vřele doporučuji další neotřelý vynález jménem reverse resolutions, který jsem ve svých teen letech našla v knize Od začátku do konce, naše životní rituály od Roberta Fulghuma. Ten vysvětluje, že si každý rok v prosinci sepíše seznam věcí, které se mu od ledna povedly. Soupis pak vezme a nadepíše ho větou "Moje novoroční předsevzetí pro rok..." a doplní ji číslicí roku právě končícího. Než se vydáme na další cestu plnou klopýtnutí a chyb, je dobré se vybavit vědomím, že máme na čem stavět a můžeme sami sobě předvést hmatatelnou historii úspěšných pokusů. Ať již si předsevzetí dáváte či nedáváte, přeji vám úspěšné vkročení do roku 2017.
0 Comments
V tomto roce proběhlo v předchanukovém čase internetem video ze výborné košer kuchařské stránky Jstory. Jde o videonávod na přípravu koblih (sufganiot) z igelitového pytlíku: Tento týden jsme jej zkusily s J. a R. Vlastně je to takový chyták na děti - koblihy vykynou samozřejmě i bez pytlíku - ale neobvyklý způsob přípravy děti láká. U nás to fungovalo, sáček se holkám líbil a vydržely u pečení protáhnutého kynutím po celou dobu. Pokud to chcete vyzkoušet také a 6. den Chanuky ještě nemáte smaženého dost, podívejte se na video výše nebo následujte náš fotonávod. Budeme potřebovat:
Všechny ingredience dejte do sáčku. Sáček pečlivě uzavřete a mačkáním ingredience promíchejte (to je ten hlavní trik). Sáček dejte do lázně z teplé vody a nechte cca jednu hodinu vykynout. Po hodině vyndejte pytlík z lázně a těsto dejte na vál. Vypracujte do úhledného bochánku. Rozválejte a sklenicí vykrájejte kolečka. Ty pak nechte cca 30 minut pod utěrkou odpočinout. Koblihy osmažte na oleji, z každé strany cca 1 minutu. Po vychladnutí naplňte marmeládou nebo povidly. Pocukrujte a máte hotovo. Naše koblihy jsou nakoec trochu "africké," ale chutnaly výborně.
Chanuka sameach! Jedenou z největších výhod Chanuky je, že vyžaduje minimální přípravy a zároveň je to příjemný, veselý a velmi hřejivý svátek. Stačí zapálit svíčky, udělat jednoduché jídlo, pozvat kamarády a je to. I chanukovou jednoduchost je možná dobré malinko vyšperkovat a okořenit nějakou zvláštností. Prohledala internet a našla jsem několik neobvyklých nápadů, které bych ráda během následujícího svátku světel vyzkoušela, a předkládám je i vám jako inspiraci: 1) Karamelové jablečné kroužky Karamelové kroužky mohou být dobrou alternativou, pokud se vám omrzí bramboráky a koblihy. Nápad jsem našla na Pinterestu. 2) Sýrové drejdly Tento nápad jsem zase objevila na stránkách Di Lusso. Určitě by to fungovalo i s jablkem, mrkví nebo mangem - jen by se slaná tyčinka musela vyměnit za párátko. 3) Hřejivá světelná dekorace Podobný nápad jsem už zkoušela tady a tady. Nápad je ze stránky Chai and home, kde si můžete stáhnout i obrázky, které pak přenesete na sáčky. 4) Sushi Chanuka Vysvětlí se samo - pro nás milovníky sushi skvělá alternativa chanukových jídel (i když tu není nic smaženého) - nápad je opět z Pinterestu.
5) A nakonec, když už vám bude ze smaženého těžko... Moje kamarádka Irena, která v Lauderkách učí češtinu, vede naše studenty k tomu, aby rádi četli. Vymyslela u nás ve škole čtenářské koutky, kde si každý může sednout na židličku a vybrat si knížku z poličky a začít číst. V jejích hodinách studenti posedávají po škole a čtou, popřípadě čtou a zapisují si. Píší dopisy hlavním hrdinům, vymýšlejí recenze nebo přemýšlejí, proč by knihu doporučili svému známému k přečtení. Sem tam se scházejí ke čtenářským snídaním, pravidelně pak v knihovně společně sedí a povídají si o tom, co přečetli. Díky ní i díky ostatním šikovným učitelům češtiny děti na naší škole skutečně rády čtou. Počet studentů, které v Lauderkách najdete o přestávkách s knihou v ruce, je toho dobrým důkazem. Opravdu to u nás vypadá, že jsme národem knihy. Protože Irena děti učí, aby si o tom, co přečetly, dělaly poznámky a při zapisování o přečteném přemýšlely, vymyslela před nedávnem tyto čtenářské deníky (viz obrázek výše). Jeden je pro dospělé, jeden pro mladší a jeden pro starší školáky. Výtisk dospěláckého a prvostupňového jsme od ní s J. nedávno dostaly darem. J. je prvočtenář, ale podobně jako její ostatní kamarádi prvňáčci už chodí do školní knihovny a půjčuje si knížky. Deník se jí líbí a ráda si do něj zapisuje. Zatím si pozamenala pár pasáží, které se jí líbily, a na mou radu také slova, která pro ni byla nová. Já si do svého dospěláckého deníku zapisuji úryvky z knížek a filmů, které mě zaujaly a které nechci zapomenout, nebo názvy knížek, které chci přečíst. Pokud vy nebo vaše děti rádi čtete a rádi si zapisujete, co vás v knihách zaujalo, vřele vám deníky doporučuji. Stojí jen jako větší svačina a rozhodně nebudete litovat, pokud si je opatříte. Pokud se o nich chcete dozvědět víc, podívejte se na na Ireniny Čtenářské stránky.
PS: Tento post není reklamní, z jeho zveřejnění mi neplyne žádný finanční zisk ani jiné výhody. Deníky jsou moc fajn, proto o nich píši - pořiďte si je :-) Minulý rok jsem psala o tom, jak si doma vyrobit chanukii z toho, co během listopadu pečlivě nasbíráte v počtu 8-9 kusů. Později jsem také přidala post s návody na chanukie z toho, co má většina lidí tak jako tak doma. K těmto postům se můžete vrátit, pokud budete mít více času a budete s dětmi chtít strávit vyráběcí odpoledne. V letošním roce bych ráda k druhému zmíněnému příspěvku přidala další tipy na skutečné nouzové rychlovky. 1) Chanukie z luštěnin či těstovin Tuto chanukii lehce vyrobíte třeba v situaci, kdy na jeden jediný den jedete na chatu a zapomenete s sebou chanukii běžnou. Vezmete 8 mističek, naplníte je těstovinami nebo luštěninami a přidáte šamaš v podobě vyšší sklenice. 2) Chanukie z papírových pytlíků Další rychlovka z pytlíků se svíčkami s velmi rychlou výzdobou. 3) Chanukie z čajových krabiček Přeci jen přidám tip z loňska na tuto rychlou čajovou variantu. Krabičku jednoduše sestříháte do tvaru domečku a vystřihnete okénka. V každé krabičce jsou dvě svíčky. Ve dnech, kdy potřebujete, aby bylo světlo vidět jen v jednom okénku, použijte na oddělené dvou částí krabičky kousek kartonu obalený alobalem. Je důležité dodat, že je dobré být při zapalování svíček hodně opatrný, aby krabička nechytla. 4) A ještě každoroční cukrová klasika Tuto chanukii děláme v naší rodině každý rok znovu již 8 let - je krásná, světlo procházející přes kostky cukru je hřejivé. Na její výrobu potřebujete karton na podklad, který doporučuji obalit alobalem, cca 1 a 1/4 krabice kostkového cukru a lepidlo Herkules, kterým kostky slepíte k sobě. Nápad kdysi dávno přinesla do naší školy paní učitelka z družiny a ta jej našla zde. Klidné přípravy na Chanuku!
|
Inspirace
|