Naše rodina bydlí v místě, kterým se historie v minulém století prohnala sem a tam hned několikrát - žijeme v Sudetech mezi povrchovými doly. V obou nejbližších okresních městech žila v minulosti židovská komunita, židé žili dokonce i v nejbližším větším městečku. Mě ale vždy zajímalo, kdo žil v naší vesnici, jaký byl válečný osud našeho domu, co se stalo s lidmi, kteří museli po válce odejít, a jak vypadalo okolí našeho domu před tím, než okolní vesnice pohltila těžba. Válečná historie je v naší vesnici živá, v Německu existuje spolek pamětníků, kteří zde až do války žili, jejich potomci se podílejí na opravách památek našeho kraje a jednou za čas do kraje dokonce jezdí. Proto jsme s J. a R.včera poprosily jednu z našich sousedek, aby nám vyprávěla, kdo kdysi v našem domě žil.
Paní T. nám vyprávěla, že v našem domě kdysi opravdu žil německý obyvatel jménem Kraus, ale ani on nakonec nebyl z domu odsunutý, jen se přestěhoval jinam. Dům za nějakých ne úplně rovných okolností vyměnil s pozdějšími majiteli, od jehož potomků jej kdysi koupil můj muž. Zajímavé je, že první obyvatelkou domu z této české rodiny byla paní, která žila na tehdejší dobu velmi nezvykle v nesezdaném sňatku s mužem, se kterým měla 7 dětí. Ten se i přes svou velkou oblibu alkoholu, která ho nakonec připravila o obě (!) nohy, dožil téměř 80 let. Paní T. nám dokonce ukázala na místním hřbitově jeho hrob.
Víme toho spoustu a mnoho se toho ještě potřebujeme dozvědět. Paní T. jsme při vzpomínkách rozplakaly i rozesmály a pro mě to byl nesmírně zajímavý zážitek.
Pokud máte ve svém okolí někoho, kdo by mohl vám a vašim dětem vyprávět o tom, co se dělo ve vašem domě nebo vesnici před vaším příchodem, neváhejte, a zeptejte se ho (a také si ho u toho nahrajte a nebuďte tak ostýchaví, jako jsme byli my:-)