Když jsem včera přišla s M. a děvčaty do synagogy na ranní modlitbu a sundavali jsme si u věšáku u vchodu bundy, procházel kolem nás jeden stálý člen minjanu. Usmáli jsme se na něj a všichni čtyři jsme řekli: "Šabat šalom, mazal tov" (v synagoze bylo ten den bar micva). Daný muž úsměv neopětoval a jen mírně naštvaně řekl: "Dobře, že jste tady, ale měli byste chodit častěji, vidím vás tu tak maximálně jednou za měsíc." Když přijdeme do synagogy, většinou se starám o to, zda jsme přišli včas na čtení z Tóry, jestli se některému z dětí nechce na záchod a jestli máme všechny rukavice a čepice bezpečně uložené tak, že je během bohoslužby neztratíme, a tak jsem v rutině hlídání všech "důležitých věcí" rychle ve své mysli jízlivou poznámku zaplašila tím, že si jedním rýpalem nenechám zkazit den. Ale přesto jsem si hned vzpomněla na několik pátečních článků a facebookových reakcí na šabatové rozhodnutí Ivanky Trump a s tím spojené úvahy o tom, jak se my židé rádi "staráme" o míru dodržování micvot u těch druhých kolem nás.
Protože páteční prezidentské inaugurační oslavy zasahovaly až do šabatu, požádali Ivanka Trump a její muž Jered o rabínský souhlas s tím, aby mohli z oslav v pátek večer odjet automobilem s vysvětlením, že odchod pěšky domů by mohl znamenat ohrožení jejich bezpečnosti. O rabínském souhlasu s tímto rozhodnutím psalo několik židovských i nežidovských serverů, v jejichž komentářích se okamžitě objevily názory židovských čtenářů, kteří zpochybňovali "židovskost" rodiny dcery nového prezidenta, její způsob oblékání, který "neodpovídá cniutu" nebo fakt, že si jako vdaná žena nezakrývá vlasy (resp. zakrývá si je jen při návštěvě synagogy).
Ivanka Trump jistě stejně jako jiné celebrity platí daň za své vědomé rozhodnutí být aktivní na sociálních sítích a sdílet s ostatními detaily svého soukromého života. Přesto je velmi laciné otírat se o ní a spílat jí za kompromis, který udělala v nestandardním pátečním podvečeru, jakkoliv je možné, že my sami si myslíme, že bychom se v její situaci zachovali jinak. Protože my židé, kteří žijeme v moderní společnosti, děláme v menší či větší míře kompromisy všichni. A kdo tvrdí, že ne, ať první hodí kamenem :-).