Paraša tohoto týdne popisuje pravidla, podle kterých si židé putující pouští budovali svatostánek, takzvaný miškan - pradědečka dnešních synagog, ve kterém se uchovávaly důležité předměty potřebně k obětem a ve kterém také oběti probíhaly. Byly zde také uloženy nejrůznější předměty důležité k náboženským obřadům (stůl na předkladné chleby, menora atd.) Poměrně dlouhý seznam detailů stavby a vybavení svatostánku v této paraše je pro děti velmi obtížný a svým obsahem vzdálený - rozhodně to není žádné zajímavé příběhové čtení, u kterého bychom se dětí mohli zeptat, zda jim to připomíná něco z jejich života:-). Přesto jsme se s J. rozhodly, že si spolu s její kamarádkou E., která je u nás na několik dní na návštěvě, zkusíme vyrobit archu úmluvy - tedy schránu, ve které se uchovávaly desky desatera . J. má velmi ráda zlatou (a stříbrnou) barvu a andělé jsou její oblíbené bytosti - tedy byla to mezi všemi zmiňovanými předměty popisovanými v paraše jednoduchá volba. Začaly jsme tím, že jsme si o miškanu povídali a ukazovaly si různé obrázky jeho vybavení a jednotlivých částí. Zde mohu opatrně doporučit stránky The Temple Institute, na kterých najdete krásné obrázky vybavení miškanu (nicméně poslání této instituce je velmi kontroverzní, tedy texty webu berte s opravdu velkou rezervou.) Podívaly jsme se také na toto vynikající a velmi názorné video: Pak jsme vzaly krabičky od čaje a daly do nich papírové desatero. Holky trvaly na tom, že do krabičky dáme také papírovou Tóru - to sice není "předmětově" správné, ale udělalo mi to radost, protože pochopily, že obsahem archy úmluvy byl židovský zákon. Krabičku jsme oblepily zlatým balícím papírem a na vrchol jsme přidaly cherubíny, které holky ještě pomalovaly a postříbřily gelovou fixou. A bylo hotovo:-) (Inspiraci k této aktivitě jsem našla na blogu Parasha Project)
0 Comments
Jedním z hlavních témat aktuální paraši je darování desatera. Zdá se, že není nic jednoduššího, než si tedy s dětmi o deseti základních přikázáních popovídat. Každý, kdo to ale někdy zkusil, ví, že zas tak jednoduché to není. Mnozí z nás totiž: - máme v hlavě jednotlivé příkazy uložené s termíny jako "pomni," "nevydáš svědectví," "nepožádáš majetku" nebo k práci s dětmi vyloženě vražedným "smilnit" - nevíme přesně, kde jsou v biblickém textu desatera předěly a které přikázání je které - je pro nás těžké vysvětlit, co dané přikázání přesně znamená přiměřeně věku malých dětí Prostřední problém vychází z toho, že židé a různé křesťanské církve mají biblický text desatera rozdělený do deseti přikázání jiným způsobem. Pokud se chcete ujistit, že víte, jak text dělí židovská tradice v porovnání s křesťanským přístupem, můžete se podívat například do srozumitelného přehledu sem. Potom už jen zbývá pořádně si ujasnit, co je obsahem jednotlivých přikázání, a pak to dětem srozumitelně vysvětlit. Já jsem před rokem a půl na Šavuot vyrobila pro holky jednoduchý plakát, který desatero ukazuje v obrázcích. Přikázání si vysvětlujeme následovně:
Pokud se vám nápad líbí, můžete si podobné obrázky také vystříhat z časopisů nebo najít na internetu. Pokud chcete ušetřit čas, pár obrázků si můžete stáhnout zde:
V paraše tohoto týdne po všech předchozích útrapách židé konečně opouštějí Egypt. Faraón si ale krátce po jejich odchodu své rozhodnutí rozmyslí. Vyšle za židovskou karavanou vojáky, kteří mají propuštěné otroky přivézt zpět. Když židé před svými pronásledovateli utíkají, dostane se jim do cesty Rákosové moře. V dobře známé epizodě příběhu Moše vztáhne svou hůl nad mořské vody, ty se rozestoupí a židé mohou suchou nohou přejít na druhý břeh. Když se ale na vzniklou pěšinu vrhnou faraónovi vojáci, vody moře se nad nimi zavřou. Přechod Rákosového moře je vděčným tématem na aktivity s dětmi. Já jsem tento týden z výletu z Berlína přivezla dětem košer medvídky Haribo, a tak jsem do ztvárnění aktuální paraši zapojila právě je. Vy ale můžete použít cokoli jiného - kousky ovoce, kostky čokolády nebo třeba kukuřičné křupky. Budete potřebovat hotové dortové želé (já jsem ho dala dvojitou dávku do jedné dávky vody, aby bylo opravdu tuhé), medvídky či jejich náhražku, špejli na Mojžíšovu hůl a tác či velký talíř. Připravte si scénu a můžete začít. U nás jsou bílí a žlutí medvídci židé, zelení pak Mojžíš a Áron. Želé je moře. Červení medvídci Egypťané už se nezadržitelně blíží. Mojžíš vztáhne svou hůl nad moře a to se rozestoupí. Židé přejdou suchou nohou, ale zákeřní Egypťané se utopí. V naší verzi pak všichni medvídci bez ohledu na svou roli v dramatu skončili v útrobách malých režisérek.
(Za nápad na aktivitu k paraše tohoto týdne děkuji kamarádce Ireně) Macesy jsou pokrmem, který u židů vzbuzuje velké vášně. Buď je milují, nebo nenávidí. Paraša tohoto týdne (jmenuje se "Bo") nám popisuje kontext, ve kterém židé jedli tento nekvašený chléb poprvé - rychlý odchod z Egypta. Pokud máte chuť, můžete si s dětmi zkusit udělat vlastní macesy doma - možná nebudou vypadat tak uhlazeně, jako ty kupované, rozhodně se vám ale budou jíst s větší chutí. Už ze své podstaty je tato aktivita velmi jednoduchá a rychlá - židé odcházeli ve spěchu a měli málo času na přípravu jídla s sebou. Proto jen smíchali vodu s moukou, udělali jednoduché placky a ty si rychle opekli. Stejně rychle budete se svými macesy hotoví i vy. Pokud chcete vytvořit opravdu nekvašené košer macesy, máte na celý proces (míchání těsta, uplácání macesů a pečení) jen 18 minut. Pokud čas překročíte, v těstě začne proces kvašení a váš výsledný produkt již nebude "nekvašený chléb." Nemusíte se ale bát, vše se dá zvládnout bez problémů, 18 minut je nakonec překvapivě dlouho. Aby se vám podařilo vše stihnout, doporučuji si předem připravit vše potřebné, abyste se během vyrábění už nemuseli ničím zdržovat. Budete potřebovat: Hodinky nebo stopky Troubu předehřátou na 200 C 2 hrnky mouky 1 hrnek vody plech vyložený pečícím papírem vidličku pomoučený vál nebo prkénko Z vody a mouky uhněťte těsto. Udělejte z něj malé kuličky, ty pak rozválejte do co nejtenčích placiček a propíchejte je vidličkou po celé ploše. Vyskládejte vedle sebe na plech (mohou se klidně dotýkat, protože nevykynou) a upečte. Po upečení snězte - jen tak, s máslem, s medem, nutelou nebo čímkoliv jiným, co máte rádi. Není špatné během šabatu Bo, při kterém se příběh čte, sníst maces také místo sváteční chaly při páteční večeři. Pokud máte doma "parašu na tácu," můžete macesy přidat i tam. Na našem parašovém tácu jsou tento týden 3 poslední egyptské rány: kobylky, tma (sluneční brýle) a smrt prvorozených -tuto ošemetnou ránu u nás v rodině i o Pesachu s dětmi vysvětlujeme spíše přes židovskou část příběhu, tedy Boží ochranu a dveře označené krví. Ty na tácu jsou z lega a J. je s velkým gustem opatlala lakem na nehty. Dále tu je pesachový beránek Shaun, vyrobené macesy, hořké byliny a šipka jako symbol odchodu z Egypta.
Šabat šalom a hodně zdaru při výrobě domácích macesů. Na letošní konferenci Limmud UK jsem byla na zajímavé přednášce o Montessori metodách ve výuce judaismu. Zaujal mě nápad, kterému jsme s J. začaly říkat Paraša na tácu. Jde o "sensory box" - krabici nebo tác s předměty, které reprezentují dané týdenní vyprávění z Tóry. Předměty mohou být všeho druhu - figurky, scenérie, obrázky, knížky, věci postavené z lega či kostek, přírodniny atd. Takový tác pak přes týden slouží dětem jako fyzické připomenutí příběhu a místo, kde si s parašou mohou hrát. Zde je náš první pokus s parašou Šmot z minulého týdne (pokud to nepoznáte, na tácu je Mojžíš v košíku, pyramida a hořící keř:-) Stejně jako i u jiných Montessori aktivit i tady platí, že je s dětmi dobré se dohodnout na pravidlech používání "tácu" a uklízení po sobě. V našem případě máme dohodu, že si se všemi předměty hrajeme jen na tácu, s pískem pak jen v misce, do které patří. Zatím to funguje:-)
Pokud byste chtěli se svými dětmi zkusit něco podobného, výbornou inspirací vám bude tento blog. Naše starší dcera J., které je 4,5 roku, má podobně jako většina dětí jejího věku ráda vyprávění příběhů a společné čtení knížek. Stejně jako ostatní předškolní děti, i ona po mně a po M. často chce, abychom jí opakovali dané vyprávění několikrát dokola. Pokud to mají vaše děti také tak, je nasnadě využít toto příběhové období pro vyprávění paraši daného týdne. (Příběhy z Tóry sice můžete s dětmi číst nebo vyprávět si kdykoliv, ne přesně v týden, kdy se čtou v synagoze - já jsem ale zjistila, že pravidelnost střídání příběhů mě jako rodiče a vypravěče dobře udržuje v rytmu a je pro mě dobrou prevencí proti "zapomínání, že jsem si chtěla s dětmi vyprávět") Pokud chcete zjistit, jaká paraša se právě čte, stačí se podívat do vašeho školního nebo obecního kalendáře na okénko šabatu, kde jméno paraši najdete. Pak stačí zjistit, co se v dané paraše čte - to, kde v Tóře/Bibli daný týdenní oddíl najdete, lze zjistit například již z výše uvedeného článku ve wikipedii. Text přímo v Bibli je pro děti samozřejmě moc náročný. Nabízí se přečíst si jej předem a dětem ho pak převyprávět nebo si daný příběh s dětmi přečíst v dobré dětské bibli. Další alternativou je otevřít si shrnutí textu ve Šmílově dafu - například paraša Šmot (Šemot) minulého týdne vypadá takto. Já mám moc ráda dětské shrnutí na stránkách Chabad.org, kde má tuto podobu. Na stejné stránce najdete ke každé paraše také celou podstránku pro děti a jejich rodiče. Na té doporučuji zejména omalovánky ke každému příběhu. Kromě dětských biblí lze příběhy někdy najít v dětském českém podání i v samostatných knihách. Právě pro příběh o Mojžíšovi, který zanedlouho budeme znovu potřebovat na Pesach, jsem loni objevila knížku "Mojžíš" od Alice Bohuslavové, kterou můžete získat v knihkupectví Samuel. Text podle mě není zase tolik povedený, ale množství a názornost obrázků pro mě knížku zachránilo a proto ji doporučuji.
|
Inspirace
|