Tu be-av, dobře utajený židovský svátek zamilovaných

V současné chvíli se nacházíme v období tzv. Tří týdnů, tedy v době smutku, která předchází půstu 9. avu, připomínce zboření druhého chrámu. Ačkoliv je toto období velmi důležité, ráda bych dnes smutek obešla a raději bych napsala něco málo o téměř neznámém svátku, který přijde jen pár dní po konci Tří týdnů. Jmenuje se Tu be-av a slaví se - jak název napovídá - 15. avu. V občanském kalendáři letos připadá na pátek 19. srpna. 

Tu be-av je svátek, který i v praktikujících židovských kruzích zná jen málokdo, a i ti, kteří jej znají, jej většinou nijak neslaví. Je to ale obrovská škoda. Jde totiž o svátek zamilovaných, jakousi židovskou obdobu svátku sv. Valentýna. Mišna dokonce říká, že vedle Jom Kipuru není veselejšího a důležitějšího svátku, než je právě Tu be-av.

V minulosti byl tento den určitou protiváhou předcházejícího truchlivého období Tří týdnů, při kterém se kromě šabatu nejí maso, nepije víno, dále se nepořádají svatby a oslavy a neposlouchá se hudba. Na Tu be-av oproti tomu dívky vycházely za hradby města v bílých šatech, tančily a zpívaly ve vinicích a sváděly muže slovy "Podívej se na mě dobře, ať vidíš, co můžeš získat." 

Dnes se na tento den v Izraeli někdy pořádají veřejné hudební produkce nebo společné oslavy tohoto svátku, bývá to oblíbený den pro svatby. Někteří jej využívají jako vítanou záminku k pozvání na romantickou schůzku.

Většina lidí, které znám, se na dny v kalendáři, které oficiálně diktují romantický den, dívají svrchu. A není se co divit. Tu be-av má ale tu výhodu, že o něm skoro nikdo neví. Může to tedy pro vás být dobrý důvod udělat si společný den se svým partnerem, ale zároveň nemít pocit, že jste součástí nucené masovky. Já navíc letos plánuji využít toho, že je Tu be-av v pátek, a doufám, že se mi podaří protáhnout čas vyhrazený pro nás s M. od čtvrtečního večera přes celý šabat. Pokud máte malé děti a společné partnerské chvíle jsou pro vás vzácné, vřele doporučuji, abyste využili příležitosti, kterou Tu be-av skýtá. 

A nemusí jít zrovna o opulentní večeři se svíčkami a drahým vínem. Čím déle jsem vdaná, tím více si vážím každé chvíle, kdy s M. v klidu sedíme bez dětí a nerušeně si povídáme. Nedávno jsem si přečetla velmi zajímavé interview s psycholožkou Helenou Klímovou, která právě o významu partnerského rozhovoru mluví. Paní Klímová mimo jiné říká:
​
"Taková nejběžnější iluze, se kterou se setkávám při partnerské terapii, je ta, že si lidé myslí, že záleží hlavně na partnerském výběru. Jenže přinejmenším stejně závisí na životním stylu, na tom, jakým způsobem spolu lidé žijí, jak spolu zacházejí, jak tráví čas. Čas je něco, co se nebere moc v úvahu, protože se dá těžko uchopit smysly, a lidé se zabývají spíše zevnějškem nebo společenskou prestiží. 

(...)

Souvisí to s mentální hygienou, s rytmem všedních dnů a svátečnosti. Dnes lidé pracují příliš, práce bývá hodně vyčerpávající a ničí duši, a to ani ne tak svou podstatou, ale spíš tím, že se stává jednou ze závislostí. Zapomínáme, že všední den má zajistit živobytí, a to může stačit, sváteční den je k tomu, abychom obnovili duši a vztahy. Je dobré, když si lidé dají čas na to, aby spolu mluvili. Rozhovory jsou různého druhu, třeba běžné povídání s kamarádkami nebo v tramvaji, to je vyjádření sociálního kontaktu, téma může být druhotné. Tam, kde je vztah intimnější, třeba mezi partnery, nebo rodiči a dětmi, je ale zapotřebí jiný druh rozhovoru, takzvaný bytostný rozhovor. Což je rozhovor o intimních věcech, o kterých s ostatními nemluvíme, obvykle jde o pocity. Jak se člověk cítí, co mu vadí, co před jinými lidmi tají… Ale tenhle bytostný rozhovor je někdy těžké navodit, protože vyžaduje odkrytí různých tajemství – třeba toho, co člověk provedl špatného nebo čeho se bojí… Mluvit o tom může být zraňující.

To, že manželství může posilovat něco tak jednoduchého, jako je klidný soustředěný rozhovor, jsou, myslím, velmi dobré zprávy. 

Přeji vám hezké léto, klidné období Tří týdnů a nerušené partnerské chvíle na Tu be-av:-)