Léto je (nejen) v židovství na náboženské svátky a oslavy spíše chudé. Mohlo by se tedy zdát, že s dětmi kromě věcí týkajících se paraši a šabatu vlastně není moc co židovského dělat. Je tomu ale právě naopak. Slovie Jungreis Wolff, velmi známá a oblíbená odbornice na židovskou výchovu a rodičovství, dává ve své slavné knize Raising a Child with a Soul jednoduché, ale velmi nosné doporučení: "Pokud máte příležitost ve zdánlivě banální situaci ukázat svým dětem velikost Božího stvoření, udělejte to." "Velikost Božího stvoření" jistě znamená pro každého z nás něco jiného. Pro mě je ideálním obdobím pro hledání "banálních situací" s velkým židovýchovným potenciálem právě jaro a léto. Většina z nás v tomto období roku pookřeje a stojí v němém úžasu nad tím, jak všechno roste, zelená se, dozrává, zpívá, šumí nebo zurčí. Není nic jednoduššího, než spojit tento údiv, který děti většinou sdílí, s vysvětlováním toho, jaké jsou zákonitosti fungování přírody, jak moudrý je systém, podle kterého se příroda kolem nás řídí, jak nekonečně mnoho krásných pohledů skýtá a jak moudrá je Boží ruka, která za vším tím promyšleným systémem stojí. Určitě není nutné v potu tváře při supění na Milešovku pronášet teologické úvahy. Stačí jen dětem při zážitcích v přírodě ukázat "jak dobře to Bůh na světě všechno vymyslel a jak promyšleně to funguje." Podle mé zkušenosti je právě jednoduché a nenásilné propojení příjemného přírodního prožitkem s židovským rámcem židovského života dětí velmi nosné a pro děti naopak velmi přirozené. A je jedno, jestli je to pohled do krásné krajiny, pozorování ještěrky nebo tulení se před nočním oknem, ze kterého pozorujete letní bouřku. Zkuste to a dáte mi za pravdu:-)
Comments are closed.
|
Inspirace
|