Druhou takovou situací je milostivé léto neboli šmita. Je to sedmý neboli šabatový rok, během kterého se nechávají pole ladem - mohou si odpočinout a načerpat síly do dalších let (šmita má i jiný, charitativní důvod, který ale pro dnešek necháme stranou.)
Uprostřed letošního hektického podzimu jsme se dohodli, že si spolu po Chanuce vyrazíme poprvé na víkend bez dětí jen sami dva. Po krátkém přemýšlení jsme se nakonec rozhodli, že nepojedeme nikam daleko, do žádné neprobádané lokality ani do hotelu se spoustou příjemných procedůr (což jsem obojí původně chtěla já,) ale jen do našeho známého penzionu s výbornou vegetariánskou a veganskou restaurací, který je jen pár kilometrů od našeho domu. Po víkendu jsme nechtěli nic jiného, než být spolu, nerušeně si povídat, chodit podél řeky, pít čaj a nic nedělat.
V posledních letech jsem M. mnohokrát říkala, jak moc se změnil k lepšímu od té doby, co je táta, a jak v mých očích vyrostl tím, jak se stará o naše holky. Vlastně jsem při tom všem ale tak trochu pozapomněla, proč jsem se do něj kdysi zamilovala, když jsme ještě žádné děti neměli. I jen pouhé dva dny povídání, dlouhého spánku a jednoduchého bytí spolu bez jiných lidí mi najednou vrátily důležité vědomí toho, kdo jsme jeden pro druhého, když dáme všechno ostatní do závorky.
Jakmile se staneme rodiči, jsme jimi každý den, celý den, stále a napořád. Je ale jasné - a silně jsem si to uvědomila právě během uplynulého víkendu - že je mnohem jednoduší být dobrými rodiči, když jsme zároveň dobrými a sehranými partnery. Když nezapomeneme vidět toho druhého jako někoho, kdo je tu v některých situacích jen pro nás a my pro něj. Protože i díky tomu pak budeme spokojenější lidé a pro své děti pak budeme lepšími rodiči.
Pokud máte malé děti a ještě nikdy jste nebyli delší dobu sami bez dětí mimo dům, pak to udělejte. Pokud si u toho navíc zakážete internet, práci a příchozí hovory a zprávy na mobilním telefonu tak jako my, určitě si to užijete se vší parádou. Naplánujte si to ještě dnes a nebudete litovat.