Jakkoliv to možná zní pateticky, mám ráda i své dva sukotové příběhy, které jsou pro mě důkazem, že náhody neexistují a že Bůh má úžasný smysl pro humor.
Chag sukot sameach!
Před patnácti lety jsem jsem na první den Sukot zahřívala své prvním jeruzalémským deštěm zkřehlé prsty u výborného vegetariánského kari v suce svého učitele Shayi R. Vedle mě seděli ještě další hosté - mladý izraelsko-maďarský pár a jejich dvě děti. Během jídla jsme přetřásali vše možné a došla i řeč na to, jak se tito dva manželé seznámili. Říkali, že se shodou okolností potkali právě na Sukot. Oba byli na dovolené v jednom nejmenovaném evropském městě a během svátku stánků přišli do místní komunity na večeři na první Jom Tov. V ten den se ale na tom místě sešlo více lidí, než se do místní suky vešlo. Zoufalý tamní rabín požádal po chvilce rozmýšlení všechny ženy, aby suku opustily a sedly si před ní, protože povinnost sedět v suce se vztahuje na muže a pro ženy je tato micva dobrovolná. Všechny ženy včetně mladé Maďarky tedy ze suky odešly. Výše zmíněný Izraelec ale nepovažoval rabínovo rozhodnutí za správné, a tak účastně odešel mimo suku s ostatními ženami. Náhodou skončil u jednoho stolu se svou budoucí ženou...a zbytek už dopsal život sám. Neboť jak praví pohádkový pan Lustig - svět je malý a o náhody tu není nouze. O pět let později jsem během šabatu na chol ha-moed Sukot seděla ve své vlastní suce ve svém novém obydlí a měla jsem pozvanou malou společnost na melave malka. Byla to vlastně večeře míněná jako omluva jednomu z pozvaných hostů za příkoří, které jsem mu způsobila před Roš ha-šana. Pozvala jsem tenkrát jako svou duševní podporu jeho 3 přátele - manželský pár a jeho kamaráda M. Ten večer jsem udělala z pocitu viny horu dobrého jídla, a tak po večeři spousta dobrot zbyla. M., dlouholetý starý mládenec, který byl na večeři - přiznávám - jen jako stafáž - mě poprosil, jestli by si mohl vzít domů "ten moc dobrý lilek s česnekem a rajčaty" a nemám nejmenší pochybnost, že to bylo čistě ze staromládeneckého hladu. Dala jsem mu na něj krabičku, která se mu cestou domů uprostřed noci v jeho domovském Českém středohoří otevřela v batohu. Když dojel domů, tak mi o tom pak napsal, já jsem se omluvila, že jsem krabičku špatně zavřela, on mi ji přijel vrátit, šlápl u toho ve dveřích na mou kočku, zlomil jí nohu, dávali jsme jí první pomoc a ... protože svět je malý a o náhody tu není nouze, dnes peru podkolenky dvěma našim společným dcerám. Sukot je skvělý svátek - po dnech Jamim noraim, které bývají těžké svou zátěží připomínky nelehkých chvil předchozího roku, přichází doba teplého kakaa v chladné suce, večeří pod širým nebem a klidu s rodinou nebo přáteli při dobrém jídle.
Jakkoliv to možná zní pateticky, mám ráda i své dva sukotové příběhy, které jsou pro mě důkazem, že náhody neexistují a že Bůh má úžasný smysl pro humor. Chag sukot sameach!
0 Comments
Your comment will be posted after it is approved.
Leave a Reply. |
Inspirace
|