Pokud má člověk v Čechách více než dvě děti, často si jeho okolí myslí, že je to proto, že nesprávně používal antikoncepci nebo proto, že je nezodpovědný. V Izraeli naopak vzbuzuje upřímný údiv a nepochopení rodina malá nebo bezdětná. Zatímco v Čechách má každá žena průměrně 1,42 dítěte, na jednu Izraelku připadá více než dvakrát více drobotiny, tedy 3,11 potomka. Statistiky samozřejmě hodně zvedají ortodoxní ženy, které často mají 7, 8 i vice dětí. Ale obecně je v Izraeli běžné mít dětí hodně. Téměř nepotkáte rodinu s jedináčkem a velká rodina je standardem i u sekulární populace.
Na otázku "kolik máte dětí?" odpovídají Izraelci často "zatím dvě" a o svých nejmladších říkávají "tenhle je zatím náš poslední." Když před rokem potřetí otěhotněla naše izraelská učitelka ve školce, s úsměvem jsem jí říkala, že její nadšení z dalšího bříška je nakažlivé. Vůbec to nebrala jako vtip a zcela vážně mi řekla: "Ale jdi, přeci žádná z nás nechce zůstat jen u dvou dětí, to je jasný." Upřímné izraelské přesvědčení, že mít hodně dětí je normální, mi vždy přišlo obdivuhodné.
Velké rodiny s sebou přirozeně nesou potřebu, aby se starší děti staraly o ty mladší. Obzvláště ve velkých rodinách dříve narození sourozenci již od útlého věku s velkou zručností a samozřejmostí ostatní přebalují, krmí, vodí na procházky nebo jim všemožně pomáhají.
3. V izraelských rodinách se slaví ve velkém
Izraelci rádi slaví v širokém okruhu rodiny a přátel - běžné jsou velké svatby s desítkami až stovkami hostů, srdečné oslavy narozenin s mnoha strýčky a tetami, velké obřízky a bar micva, u kterých nejde o opulentnost, ale o to, setkat se s co největším množstvím lidí. Při oslavách se velké úctě (a někdy i posvátnému strachu:-) těší babičky a dědečkové.
4. Izraelští rodiče žijí se svými dětmi - uvnitř, venku, ve dne i v noci
Je běžné potkat na letišti Izraelce s miniaturními miminky, maminky s dětmi v kočárku na ulici uprostřed noci nebo rodiny s dětmi na velkých a "seriózních" společenských událostech. Izraelci nedbají tolik jako čeští rodiče na "vhodné a nevhodné," na časy ke spaní nebo k jídlu a v porovnání s českými rodiči mají mnohem menší zábrany zařazovat od malička děti do své dospělácké denní rutiny.
Je na světě jistě málo lidských společenství, kde by děti nebyly považovány za dar. Izraelci ale děti opravdu adorují, upřímně je milují, vidí v nich učiněný poklad a všechna lidská mláďata jsou pro ně roztomilí a šikovní tvorečci. Stejně tak izraelské děti si většinou až do dospělosti uchovávají velmi silné a vřelé vazby ke svým rodičům - rádi se vracejí k rodinnému krbu, vyhledávají přítomnost a náklonnost svých rodičů, pravidelně se i v dospělosti vracejí k rodičovskému stolu.
Vše výše zmíněné má samozřejmě i svou odvrácenou stranu, o které možná jednou také napíši, ale obecně je myslím izraelský přístup k rodičovství v mnohém inspirativní.
Přeji vám klidný měsíc chešvan a podzim plný nevšedních všednodenních radostí:-)